Třídenní výprava do Přerova

Klubovna, na které jsme spali vypadala dobře. Byla to dvoupatrová budova. První aktivita byla taková, že jsme se učili uvázat dobráček. Následně nás Ondra seznámil s oddílovou výzvou - kdo udělá nejvíce kliků. Všichni se hodně snažili. Pak byla večeře, když se všichni najedli, hráli jsme hru - měli jsme určovat do jakého oddílu patří činovníci střediska a co dělají za práci pro středisko. To byla dobrá hra. Následně jsme hráli foukací fotbal. Potom jsme měli uctívat velké létající špagetové monstrum. Pak jsme šli spát. Ráno byla rozcvička a snídaně. Poté nám dali foťák a měli jsme udělat fotky, které měly vystihovat 10 skautských zákonů. Fotky se moc povedly a teď nám visí na oddílové nástěnce v klubovně. Na oběd byly špagety. Pak jsme hráli hru, při níž jsme recitovali Máj. Následně jsme byli vysláni na místní naučnou stezku (Cesta do Pravěku), kde jsme běhali po stanovištích a plnili zadané úkoly. Celý oddíl jsme dohromady udělali 6276 kliků. Tahle výprava byla super.
Zapsal Mahony

Rajd v Polsku 2013

Ve dnech 12.9 až do 16.9 se  vyškovští skauti zúčastnili polského Rajdu (závodu), který byl na téma okupace Polska. První den byla dlouhá cesta do Wyszkówa , trvala 8hodin. Jeli jsme vlakem do Přerova a tam přestoupili  na vlak  do Varšavy. Zde na nás čekali wyszkówští skauti, kteří nám poslali krásný zlatý autobus. Poté jsme dojeli do polské školy, ve které jsme spali a byli nám vysvětleny pravidla Rajdu. Vstávali jsme kolem 8 hodin, s tím že v 10 hodin jsme měli být u kostela. Jak jsme vyšli ze školy, začalo brutálně pršet a tak jsme úplně zmokli. Když jsme dorazili k wyszkówskému kostelu, šli  jsme do malého muzea, kde nám  řekli  něco o okupaci Polska. A přišel náš první úkol, měli jsme najít v muzeu 3 věci, které tam nepatří, ale bohužel jsme našli jen jednu věc. A tak nám řekli, kam máme jít.  My jsme tam šli, ale  skoro všem lidem promokly boty. Poté následovalo dalších pár úkolů: malování polské skautské kotvy na zeď, až jsme se konečně dostali do lucianské školy, ve které jsme měli přespat, ale tam nám bylo sděleno, že škola je obsazena nacisty a po 2 hodinách odpočinku nám řekli, že se máme podřizovat němcům příklad (klanět se jim, nesmět zpívat atd.) a měli jsme se dostat na polský skautský komínek (sezení skautů, zpívání si společných písní) a úkol zněl nacvičit si tam polskou píseň. Po dosažení komínku jsme zazpívali a poté jsme šli spát.
Další den byl v lese. Chodili jsme po lese a plnili úkoly, třeba překážkovou dráhu, paintball, schovávání před nacisty atd. Den končil opět komínkem. Další den byl nástup všech skautů a vyhlášení. Poté už jen cesta zpátky domů.Účastníci Rajdu: Uzel, Ondřej, Jiří, Martin, Šaník napsal: Šaník

48 hodin bez ničeho

Vše začalo, když mě během poledního klidu Ondra ohlásil, že za 10 minut vyrážím na výzvu 48 bez ničeho. To už jsem si to za chvíli mířil do Krásenska obtěžkán jen oblečením a mikinou. Počasí mi přálo, bylo slunečno a teplo. Začal jsem uvažovat, kde bych mohl sehnat nějaké jídlo na večer. Napadl mě kamp Baldovec a tak tam začali směřovat mé kroky. Cestou jsem procházel přes již zmíněné Krásensko, Lipovec, Holštejn, či jak se ta vesnice jmenuje. Asi za 2 až 3 hodiny jsem dorazil před Baldovec, s kapsami naplněnými jablky z všudy přítomných jabloní. Zde jsem na nějakém mostě ulehl a odpočíval nějakou dobu, poslouchaje zurčení potoku. Když v tom jsem uslyšel hlasy velkého počtu lidí. Ukázalo se, podle krojů, že se jedná o skauty z Plumlova vracející se z nějaké hry. Přidal jsem se k nim a doprovodil je až k jejich táboru. Po cestě jsem jim vysvětlil mou situaci. Ani jsem to nečekal, ok, všechno jsem jim to řekl tak, aby mi sami nabídli, ale nabídli mi nocleh a jídlo. Také jse si s nimi zahrál baseball, já naprostý antisportovec jsem je všechny těžce přehrál svými homeruny, večer jsem se stal PJ u jejich dračího doupěte, dle jejich slov nejlepším, jakého kdy měli, asi to bude pravda. V noci jsem si odhlídal hlídku a šel spát. Ráno po snídani jsem jim pomohl s nachystáním slibáku. To co oni považovaly za slibák, bysme mi měli tak na opečení špekáčků, no co, jiný kraj jiný mrav. Poté jsem je opustil a vydal se dál na svou cestu, bloudil jsem od vesnice k vesnici, po cestě se zastavil okoupat na Rozstání, kde jsem také ve stejnojmenné vesnici vyžebral balíček piškotů – můj oběd. Další zastávka měly být Jedovnice, řekl jsem si, že vyzkouším turistickou trasu. Krom toho, že byla docela špatně značená, se značnou dobu spíše vzdalovala od mého cíle, nakonec se však točila správným směrem a úspěšně jsem dorazil do Jedovnic. Od jedné milé paní jsem dostal dva rohlíky, paštiku a sýr. Po této večeři jsem se vydal zpět do Kontvdovic, měli tam pěknou krytou zastávku, na které jsem si říkal, že se vyspím. Ale ono usnout v 8 nebo 9 hodin večer se prostě nedá. Tak jsem vyrazil znovu do Krásenska, kdy jsem si matně vzpomínal, že by snad mohla být taky krytá zastávka. Celou cestu mi noc byla v patách, do vesnice jsem dorazil již za tmy, ulehl jsem na mou zastávku snažíc se usnout. Ale byla na to příliš zima. Spát se nedalo. Však vzpomněl jsem si na prastaré legendy, jež pravý, že prý snad kontejner barvy modré, tj. papír, skýtal již mnohokrát přístřešek pro potulné vandráky, jako jsem byl teď i já. Za rychtou jsem našel právě jeden takovýto kontejner. Naštěstí pro mě byl dostatečně plný, aby izoloval teplo a zároveň dost prázdný abych se tam vlezl. Díky bohům, v něm naštěstí byl opravdu jen papír a karton. Takto v popelnici jsem strávil docela příjemnou noc, až na to, že jsem tam byl nechutně narvanej a zmačkanej. Ráno v 8 jsem vstal, od babičky vyzískal 2 rohlíky a kus bábovky, posnídal, a protože jsem měl ještě spoustu času, vyrazil jsem opět do Rozstáni se okoupati. Odtud již konečně do tábora, kde jsem byl vřele přivítán celým oddílem. Pokud byste se mne zeptali, zda-li bych do toho šel znova, odpověď je jasná: NIKDY! Ani né tak kvůli hladu nebo zimě, ale hlavně kvůli samotě. Samota a nuda všude, to bylo pro mne nejhorší.
Marek „Balkič“ Balko

24 hodin na stromě

24 hodin na stromě je skautská výzva, při které musíte přežít 24 hodin na stromě. Na stromě musíte jíst, spát, jen na osobní potřeby máte povoleno slézt dolů. S tímhle jsem se tento rok na táboře pustil do téhle výzvy. Zprvu se to zdálo jednoduché a tak jsem to chtěl zkusit, přece jenom tuhle výzvu nikdo v oddíle neměl. Jednoho dne o dopoledním klidu, když jsem nabral dost odvahy, jsem prohlásil že tuhle výzvu chci zkusit. Měl jsem 20 minut na sbalení nejdůležitějších věcí, vzali jsme lana a věci na zabezpečení a šli jsme vyhlédnout strom. Strom jsem si našel 30 metrů nad táborem. Pěkný mohutný listnáč. Když jsem se rozhodl, že tento strom je vhodný, měl jsem půl hodiny na to, abych se umdlel na stromě. 30 minut jsem na stromě vázal lana na zajištění, na žebřík, na jídelní výtah. Po půl hodině jsem vše stihl. Potom jsem si konečně mohl odpočinout, pohodlně se usadit na větvi a rozjímat v koruně mezi stromy. Byla to krása, všude klid, sem tam se za mnou donesl nějaký zvuk z tábora, jinak mě nic až na nosiče jídla a návštěv, které se za mnou došli podívat, nerušilo. Čas utíkal rychle a ani jsem se nenadál, tak se začalo stmívat. Pomalu jsem si začal na stromě upravovat zavěšenou celtu, aby se v ní dalo ležet. Vytáhl jsem spacák, pořádně jsem se zajistil, a šel si lehnout. Leželo se tam jako v houpací síti, jen jak se setmělo mě však začali otravovat komáři. Nakonec jsem nějak usnul a probudil mě až člověk, co mi nesl snídani. Najedl jsem se a vylezl ven. Čekání na konec bylo dlouhé, byl jsem netrpěliví a těšil jsem se dolů. Až zase po obědě na polední klid pro mě došel Božetěch, který mě celou dobu pomáhal a bez jeho pomoci bych to rozhodně nezvládl, který mi řekl, že je konec času, že mohu slézt dolů. Byl to zvláštní pocit zase stát a mít pevnou půdu pod nohama, ale z celé výzvy jsem si toho dost odnesl, a byl jsem rád, že jsem se rozhodl plnit tuto výzvu.

Marek Adamec - Greyjoy

Mise Son Taj

Výprava Son Taj se konala 10.-11. července 2013 a zúčastnili se jí členové oddílové rady. Hlavní cílem bylo osvobodit Johna McCaina (ukradnout vlajku cizím skautům).
Podle instrukcí jsme se přesunuli do okolí obce Bukovinka, kde stál skautský tábor. Konečně jsme si sedli, někteří upadli, a odpočívali po té dlouhé a namáhavé cestě. Najednou se za námi ozvaly výstřely a z keřů se na nás vyřítili dva nepřátelští vojáci. Byli jsme tak překvapeni, že jsme se vůbec nezmohli na odpor. Svázali nás a jednoho po druhém vyslýchali. Po 5ti minutách další šok! Vedle nás dopadla dýmovnice a znovu se ozvala střelba, při které padli nepřátelé k zemi. Naši zachránci - Ondřej a Ondřej (Šperka a Šebesta), nám rozkázali, že máme vyběhnout nahoru na kopec, kde jsme si vybudovali stanoviště (ohniště a přístřešek z celt).
Nyní nás čekala nejnáročnější část výpravy. Přesunuli jsme se ke skautskému tábořišti, a přesto, že už byla hodina po půlnoci, někteří vedoucí stále ještě nespali. Lehli jsme si proto opodál a vyčkávali jsme. Společnost nám dělali komáři, kteří nás strašně žrali. Čekali jsme a čekali… Když už začínalo svítat a na tábořišti nebyl stále klid, rozhodli jsme se k rychlé akci. Po přesunu ke stožáru,okolo kterého se neustále pohybovala hlídka, nás čekalo nemilé překvapení. Vlajka byla napevno přidělána k podstavci upevněném k zemi. Jediné naše vítězství proto bylo, že jsme stihli „ustoupit“ do bezpečí, aniž nás někdo zajal.
Po vydatném spánku jsme se s údery poledního zvonu vypravili zpět do Vyškova. Po cestě domů jsme už vymýšleli, koho přepadneme příští rok.

Běloruský sen 17. 11.

Ke Dni boje za svobodu a demokracii budeme v sobotu 17. 11. v 16:00 v Knihovně Karla Dvořáčka promítat film Běloruský sen. Po hodinovém dokumentu bude následovat debata s Bělorusem Jegorem Ivaškem, který studuje v Česku.

země s nejtvrdší KGB z postsovětského bloku
poslední diktatura v Evropě
odnětí svobody za názor
představitelé opozice vražděni a zavíráni
stát s absencí parlamentu
jediný režim v Evropě, kde se trestá smrtí
dennodenní porušování lidských práv
desítky politických vězňů
hluboká hospodářská krize
Bělorusko. Malebná země lesů a jezer.

„Nejlepší cestou k vlastnímu neštěstí je zakrývat si oči před neštěstím jiných.“
řekl Václav Havel - jedna z vůdčích osob listopadových událostí v devětaosmdesátém.

Nezavírejte oči před totalitními praktikami, jež porušují lidská práva. Přijděte v sobotu při příležitosti Dne boje za svobodu a demokracii nahlédnout do země těch, kterým se projevit vlastní názor často nevyplácí. Do země, kterou přitom máme takřka za humny.

Film Běloruský sen, který budeme promítat, mimo jiné pojednává o nedávných zfalšovaných volbách a následných krvavě potlačených demonstracích. Pro účely veřejných projekcí jej zapůjčila humanitární organizace Člověk v tísni. Pořádá Knihovna Karla Dvořáčka a Junák Vyškov.

TZ: Skauti vystaví 3D modely nové klubovny v kapli

Vyškov – Skautská klubovna ve vyškovských Smetanových sadech už dosluhuje. Skauti plánují stavbu nové. Architektonické návrhy si nechali zpracovat od studentů. Lidé si šestnáct návrhů prohlédnou od 13. dubna v kapli sv. Anny ve Vyškově. Na výstavě uvidí 3D modely staveb a plakáty, které budovy popisují. Slavnostní vernisáž je v pátek 13. dubna ve dvě hodiny odpoledne. Výstava, která se jmenuje Nový skautský dům ve Vyškově, potrvá do 22. dubna.

Klubovnu postavili skauti svépomocí v roce 1991. Dřevěná budova je montovaný typový objekt Tesco, který je starý minimálně osmadvacet let. Předtím než montovanou stavbu dostali skauti, využívali ji ve vyškovských kasárnách a při budování Posádkového domu armády v ní měli zázemí zedníci. „Klubovnu není možné jednoduše opravit, protože montované díly dosáhly na samou hranici životnosti. Všechny by se musely vyměnit. Navíc má tento typ stavby velké úniky tepla. Vytápění nás potom stojí hodně peněz.Chceme, aby nová klubovna vyhovovala současným energetickým a hygienickým nárokům a především byla šitá na míru potřebám skautů a případně i mateřského centra,“ řekl vedoucí skautského střediska ve Vyškově Petr Kudlička.

Architektonická soutěž 

Studenti Fakulty architektury VUT v Brně a Fakulty architektury STU v Bratislavě celý loňský podzim vymýšleli pro skauty klubovnu přímo na míru. Ve Vyškově prožili v listopadu víkendový workshop, kdy se podívali, jak fungují skautské schůzky, aby si udělali o potřebách střediska lepší představu. „Studenti od nás měli zadání, které bylo založeno na popisu provozu a jejich úkolem nebylo jenom naplnit metry stavby daným obsahem. Diskutovali s námi, mezi sebou, s vedoucími ateliérů i s architekty z praxe. Myslím, že to přineslo spoustu nových nápadů, které by spoluprací jen s jedním architektem nevznikly,“ popsal organizátor architektonické soutěže Martin Pavlun.

Studenti a odborná porota, ve které byli architekti, vyučující studentů a vedoucí střediska Petr Kudlička, se sešli ve vyškovské klubovně 14. ledna. Šestnáct studentů představilo své originální nápady. Jeden se například inspiroval bobří norou, druhý životem v korunách stromů a další dům vypadal jako z pravěku. (Vizualizaci většiny návrhů si lze prohlédnout tady.)

Porota při práci (foto: Kateřina Foltánková)

Na prvním místě se umístil návrh Miroslavy Šešulkové z VUT. Studentka navrhla vedle sebe stojící, různým směrem orientované "domečky" s pultovou střechou. Porotu velmi zaujala neobvyklá okna. Jsou velkoformátová, aby kolemjdoucí dobře viděli, co se děje uvnitř. Na větrání jsou praktická menší okna, která jsou maskována okenicemi. "Snažila jsem se zapomenout na svoje estetické ambice a udělat stavbu funkční," řekla Šešulková po vyhlášení.

Nová klubovna

Zatím není jasné, jestli skauti postaví přímo vítězný návrh. V kapli se sejdou 15. dubna v devět hodin ráno a vyberou ten návrh klubovny, který bude nejlépe vyhovovat jejich potřebám. Skauti zatím neví, kolik by nová klubovna stála. Odhadují, že to bude určitě několik milionů korun. Stavbu chtějí zaplatit z vlastních peněz a z veřejných i soukromých darů. Přesto, že je plán na novou klubovnu v souladu s územním plánem, čeká skauty ještě hodně práce. Musí získat pozemek pod klubovnou, který vlastní město. Plánují, že by s nimi nové prostory mohlo sdílet mateřské centrum Radost. Maminky by nový dům využívaly dopoledne a skauti odpoledne. „Centrum se nedávno přestěhovalo a nové prostory akutně neřeší. Jsme s nimi domluvení, že když přijdeme se zajímavým návrhem, posoudí ho a případně se s s námi dohodnou,“ dodal Kudlička.

Ve všední dny je výstava otevřená od devíti hodin ráno do tří hodin odpoledne. O víkendu si lidé prohlédnou modely od desíti hodin ráno do čtyř hodin odpoledne. „Vstupné vybírat nebudeme. Ale budeme rádi, když návštěvníci přispějí do kasičky u vchodu na obnovu kaple,“ dodal Pavlun. Výstavu pořádá skautské středisko Vyškov a Muzeum Vyškovska.  

Kateřina Foltánková
mediální zpravodajka