Podle instrukcí jsme se přesunuli do okolí obce Bukovinka, kde stál skautský tábor. Konečně jsme si sedli, někteří upadli, a odpočívali po té dlouhé a namáhavé cestě. Najednou se za námi ozvaly výstřely a z keřů se na nás vyřítili dva nepřátelští vojáci. Byli jsme tak překvapeni, že jsme se vůbec nezmohli na odpor. Svázali nás a jednoho po druhém vyslýchali. Po 5ti minutách další šok! Vedle nás dopadla dýmovnice a znovu se ozvala střelba, při které padli nepřátelé k zemi. Naši zachránci - Ondřej a Ondřej (Šperka a Šebesta), nám rozkázali, že máme vyběhnout nahoru na kopec, kde jsme si vybudovali stanoviště (ohniště a přístřešek z celt).
Nyní nás čekala nejnáročnější část výpravy. Přesunuli jsme se ke skautskému tábořišti, a přesto, že už byla hodina po půlnoci, někteří vedoucí stále ještě nespali. Lehli jsme si proto opodál a vyčkávali jsme. Společnost nám dělali komáři, kteří nás strašně žrali. Čekali jsme a čekali… Když už začínalo svítat a na tábořišti nebyl stále klid, rozhodli jsme se k rychlé akci. Po přesunu ke stožáru,okolo kterého se neustále pohybovala hlídka, nás čekalo nemilé překvapení. Vlajka byla napevno přidělána k podstavci upevněném k zemi. Jediné naše vítězství proto bylo, že jsme stihli „ustoupit“ do bezpečí, aniž nás někdo zajal.
Po vydatném spánku jsme se s údery poledního zvonu vypravili zpět do Vyškova. Po cestě domů jsme už vymýšleli, koho přepadneme příští rok.
No očividně se bojí, že bychom požadovali podobné výkupné jako oni a to by nepřenesli přes srdce. Aspoň nejste takový trapáci a nevzali jste sojovku a nepožadovali za to kdoví co. To se jim vítězoslavně poštěstilo jeden rok a myslím, že se s ní fotí dodneška.
OdpovědětVymazat