VRK 2013/2014

Minulý víkend skončila poslední část vyškovského rádcovského kurzu - VRKu. Účastnili se ho kluci a holky z různých oddílů.
Co je to vůbec VRK? VRK je rádcovský kurz určený pro budoucí rádce družin. Jeho účelem je naučit budoucího rádce starat se o družinu, řešit krizové situace, zvládat první pomoc a naučit se tvořit program schůzek.
VRK byl rozdělen na tři běhy (víkendovky). Mezi jednotlivými běhy byl časový rozestup asi 2 - 3 měsíce a právě poslední běh proběhl minulý víkend (21.3. - 23.3.) v Zábřehu na Moravě. Již od pátku začal pestrý program: zajímavé hry, přednášky, soutěže a hlavně to nejdůležitější - závěrečné zkoušky. Z nich jsme měli všichni velké obavy. Strach se nám ale podařilo překonat a většině účastníků se podařilo u zkoušek uspět.
 Zkoušky se skládají ze tří okruhů - z bezpečnosti, metodiky a zdravovědy. Mně dala nejvíce zabrat metodika, při které jsem se nejvíce zapotil.
Hodně her a soutěží se mi opravdu líbilo, ale frisbee a atomový kryt u mě vyhrály. Co je smyslem atomového krytu? Vyzkoušet si, jak se umíme rozhodovat za extrémně nebezpečné situace a přemístit se do bezpečí.
 Kurz byl perfektní, poznal jsem tu hodně zajímavých kamarádů. Po jeho absolvování mi spadl kámen ze srdce.

Zapsal: Martin Bubeník

Schůzka 21.3.2014

V pátek jsme hráli hry na téma: Cestování. První hra byla o tom, že si kluci stoupli do zástupu a my jsme se museli dostat přes ně až na konec řady pomocí hry: kamen nůžky papír teď. První, kdo se dostal konec byl Saša. Další hru jsme hráli na poznávání rostlin. Potom odešli Šiška se Štěpou pomáhat vlčatům s uzly. Pak jsme hráli skautský fotbal - to znamená bez branek. Na konci schůzky se nás Boža ptal kdo pojedeme na závody. Zakřičeli jsme pokřik a šli jsme domů. Zapsal Kolečko

Třídenní výprava do Břeclavi (28.2. - 2.3.2014)

Sraz byl na vlakovém nádraží ve čtyři hodiny, vlak odjížděl v pět. Když jsme odjížděli z Vyškova, ve vlaku nebylo moc místa. Potom jsme přijeli do Brna, kde jsme museli přestoupit na vlak do Břeclavi (našeho cíle). Nakonec jsme přijeli do Břeclavi a šli na klubovnu. Klubovna byla pěkná, v každé místnosti byla kamna, ale bohužel i koberec, do kterého se zašlapávaly třísky. Potom co jsme se vybalili a navečeřeli, jsme zjistili, že se celá výprava ponese v duchu Harryho Pottera. V první hře jsme se vžili do kůže rodiče malého kouzelníka a my jsme měli vydělávat peníze na kouzelnickou hůlku. Hra se hrála po minutových kolech a dvacetiminutových přestávkách, ve kterých jsme měli čas se přemístit k jednomu z šesti stanovišť. Na konci hry byla dražba o hůlky. Byli jsme rozděleni moudrým kloboukem na Zmijozel a Nebelvír (kamzíky a medvědy). Druhý den začínal jako vždy málo oblíbenou rozcvičkou. Museli jsme se protlačit přes frontu pro podpis Zlatoslava Longharta (Kudůka). Po rozcvičce jsme se nasnídali a po snídani jsme šli hrát famfrpál. Famfrpál je čarodějnická hra. Hrají dvě družstva proti sobě a každé má dva kotlíky, do kterých se musí trefit nepřítel, jednoho brankáře, který chrání kotlíky a jednoho hráče co má balón, se kterým vybíjí protihráče. Dále jsou tu camrál a zlatonka, se kterými se hází do kotlíku, camrál je za jeden bod a zlatonka za tři. Po famfrpálu jsme se naobědvali (špagety s kečupem a sýrem). Pak byl turnaj tří kouzelníků, ve kterém jsme museli splnit tři úkoly. V prvním úkolu jsme museli přemoci draka, nejdřív jsme museli rozdělat oheň, potom jsme každý museli uvázat základní uzly a nakonec jsme přestrojili někoho na samičku draka. Ve druhém úkolu jsme vyluštili šifru a šli k mostu pro naše rádce. V posledním třetím úkolu jsme museli odpovědět na otázky a projít bludištěm na papíře. Následovala honba za viteály po celé Břeclavi. Když jsme se vrátili zpátky na klubovnu, strhl se velký boj s římankami mezi Harrym a Woldemortem (Řízkem a Jurou). Stejně jako ve filmu dobro vyhrálo. K večeru začalo vyrábění růžiček ke Dni zamyšlení. Další den začal rozcvičkou, tu jsem měl na starost já s Mahonym. Nejdříve jsme si stoupli do kolečka a po kolečku jsme dělali cviky. Když jsme se rozcvičili, hrála se hra stará herka, která se zase hrála v kolečku, tři lidé šli doprostřed a představovali starou herku a zbytek se snažil trefit poslední článek balonem. Po snídani měl Řízek pro nás aktivitu na téma vzdělání pro všechny. Následovala Jurova hra. Do hlíny byl vyryt tvar hřiště, ze kterého jsme se vzájemně vyžďuchávali. Na oběd byla rýže s kari a párky. Nakonec jsme se sbalili a odešli na nádraží. Když jsme přijeli zpět do Vyškova, zakřičeli jsme pokřik a rozešli se spokojeně domů.

Zapsal Průzkumník

Výprava „s kamarádem“

Výprava začínala v Ruprechtově, tato výprava byla vyjímečná tím, že si každý mohl vzít jakéhokoli kamaráda.
Prošli jsme lesem a došli k mnoha kládám, kde jsme měli první přestávku. Napili jsme se čaje a šlo se dál. První hra začala tak, že tři lidi dostali kolíček a museli jej připnout komukoli někam na batoh, bundu nebo kapuci. Kdo měl kolík na další přestávce, tak měl trestný bod. Po půl hodině cesty jsme se dostali zase ke kládám, ale větším. Tam jsme se vyfotili, dali si čaj a šli dál. Trestný bod měl Saša, Štěpán a poslední kolík se ztratil.
Pak jsme se dostali k velkému poli, kde jsme si zahráli první velkou hru. V té šlo o to , že byly tři týmy, které si mezi sebou kradli vlajky. Jmenovali se Rusko, Velká Británie a Německo. První bylo Německo. Druhá byla Velká Británie. Poslední Rusko.
Potom se šlo dlouho, až jsme došli do lesa plného liščích děr. Pak jsme si tam udělali oheň a uvařili jsme na něm polévku (královskou s mušličkami), byla výborná. Šli jsme dál do kopce a došli k lesu u Opatovic, sešli na cestu a došli ke kravínu. Šli polem k sídlišti a potom na konečnou k autobusáku, kde následoval pokřik a konec výpravy.

Fotky z výpravy na facebooku: ZDE

Zapsal Štěpa

Provázkův slib

Po oddílovce dne 6. 12. 2013 nadešel můj čas, čas složit slib. Ještě před slibem jsem šel na vigilii, což je normální, až na to, že můj slib nebyl na táboře. Na vigilii jsem probíral skautský zákon a samotný slib, jak tomu rozumím a jak to beru. Z vigilie jsem se vrátil na klubovnu kde jsem ještě v klidu přemýšlel o tom, co bylo probíráno na vigilii. Pak to začalo, vyjeli jsme autem na tajné místo mého slibu. V ten den sněžilo a večerní jízda ve vánici nám uspořádala nádhernou cestu. Když jsme dorazili na místo, věděl jsem, kde jsem a to mě potěšilo 2x tolik, byla to drysická skála. Šli jsme zasněženou cestou, než jsme dorazili ke skále, kde se konal slib. Po nějakém tom přemýšlení a čekání na povolení jít ke slibovému ohni jsme vyrazili a já byl šťastný. Rozestoupili jsme se kolem hranice a já byl opodál a čekal na to až budu moci přijít k ohni a složit slib, který zní:

Slibuji na svou čest, jak dovedu nejlépe: 

sloužit nejvyšší Pravdě a Lásce věrně v každé době, 

plnit povinnosti vlastní a zachovávat zákony skautské, 

duší i tělem být připraven pomáhat vlasti i bližním.

Po slibovém ohni jsme nasedli a jeli zpět na klubovnu, kde jsme přečkali do druhého dne a šli na výpravu.
Mě osobně dojal samotný slib a místo, kde se konal + to, že byl mimo tábor a není to tak časté.

Fotky ze slibu můžete vidět v naší galerii nebo na facebooku: ZDE

Zapsal: Provázek

Schůzka 17.1.2014

Ihned po zahájení schůzky jsme běželi pod svah, kde nám Ondra vysvětlil první hru. Hra spočívala v tom, že jsme byli průzkumníci Marsu, kteří ho chtěli osídlit. Bohužel jsme byli chudší a neměli peníze na přístroje na komunikaci se sebou, proto jsme na sebe museli křičet. Byl jeden původní obyvatel, který naháněl zbytek a předával babu. Jelikož jsme byli na Marsu a gravitace byla menší, museli jsme poskakovat. Potom jsme museli ke klubovně štafetou poslat vzkaz od obyvatel Marsu. Pak jsme šli do klubovny, kde nás Ondra seznámil s Bubákem a Bubák se scénářem k jeho filmu „Buď připraven na film“. Bubák nám ještě stihl ukázat jeho deníky před tím, než odjel do Brna. Pak jsme vyšli před klubovnu, kam přiběhl Greyjoy s rukama od krve, že se vymlátili s autem. Rychle jsme běželi za ním a k dalším pěti vedoucím. Rychle jsme pobrali lékárničky a začali je ošetřovat, byly tam snad všechny typy zranění, které jsme probírali od zlomené ruky po otřes mozku. Následovalo vyhodnocení zdravovědy a předání stezek. Na závěr jsme si zahráli Provázkovu hru na sbírání lístečků.
Hráli se dvě kola po deseti minutách. Měli jsme si vybrat ze čtyř postav: healer, killer, sběrač, terorista, z nichž měl každý své schopnosti. Každé kolo se měnili skupinky a každé kolo jsme museli na nějakou skupinku zaútočit. Na konec jsme zakřičeli pokřik a já myslím, že budu mluvit za všechny, když řeknu, že se těším na další schůzku!

Zapsal: Průzkumník

Další fotky z maskovací hry můžete shlédnout na našem facebooku: ZDE

Třídenní výprava do Přerova

Klubovna, na které jsme spali vypadala dobře. Byla to dvoupatrová budova. První aktivita byla taková, že jsme se učili uvázat dobráček. Následně nás Ondra seznámil s oddílovou výzvou - kdo udělá nejvíce kliků. Všichni se hodně snažili. Pak byla večeře, když se všichni najedli, hráli jsme hru - měli jsme určovat do jakého oddílu patří činovníci střediska a co dělají za práci pro středisko. To byla dobrá hra. Následně jsme hráli foukací fotbal. Potom jsme měli uctívat velké létající špagetové monstrum. Pak jsme šli spát. Ráno byla rozcvička a snídaně. Poté nám dali foťák a měli jsme udělat fotky, které měly vystihovat 10 skautských zákonů. Fotky se moc povedly a teď nám visí na oddílové nástěnce v klubovně. Na oběd byly špagety. Pak jsme hráli hru, při níž jsme recitovali Máj. Následně jsme byli vysláni na místní naučnou stezku (Cesta do Pravěku), kde jsme běhali po stanovištích a plnili zadané úkoly. Celý oddíl jsme dohromady udělali 6276 kliků. Tahle výprava byla super.
Zapsal Mahony